KRAJINY
Topičův salon, Praha 1
12. 7. – 12. 8. 2016
Tvorba Tomáše Polcara odráží jeho způsob života a stav mysli. Neschovává se bezradně za filosofování či pseudovědu, jde v ní o touhu po dokonalém vyjádření. Polcar věří ve smysl obrazu. Jeho první cyklus Hnití plodí žití (2007) souvisí s odchodem z města a návratem do přírody. Vztahuje se ke krajině a jejímu plynutí ve věčném koloběhu proměn. Název prvního z cyklů vychází z alchymistické formule: Každé semeno musí nejprve zčernat, aby mohlo znovu vzejít. Tomáš, obklopen krajinou Českého středohoří a jejím velkorysým prostorem, si začíná vedle lineárně zakoušeného rychlého městského času všímat cykličnosti času v přírodě. A sám začíná pracovat v tematických cyklech, v jejichž počátku je nějaký přírodní jev.
Směr jeho myšlenek o hmotě a fyzikálních jevech jako o materiálních projevech ducha iniciovala právě krajina a její plynutí ve věčném koloběhu proměny. Monumentální monochromatické obrazy Hnití plodí žití jsou poctou krajině, přírodním živlům, životu i smrti. A zároveň oslavou malby. Následoval cyklus Atomos (2010), řešící kruh jako dokonalý platónský tvar, a tedy jako základní útvar, z něhož se odvozují okolní entity a vztahy. Cykly Sóma a jeho podmnožina Arché (2012 – 13) vycházejí z tvaru buňky včelího plástu. Tomáš jej zná zblízka, chová včely. Zaměřuje se na dokonalost tvaru šestiúhelníkové buňky, jím tvořenou síť, vztahy části a celku, vznikem a rozpadáním, plností a prázdnotou. Obrazy z tohoto cyklu představují kultivovanou malbu, na jedné ploše se zde potkávají geometrie s lyrickou abstrakcí a průniky do krajiny. Na Sómu přímo navazují obrazy z cyklu Rezonance (2014). Rezonančním tématem je šestiúhelník. Zprvu převažují geometrické kompozice, a postupně se odehrává návrat do prostoru symbolické krajiny. Naznačený návrat ke krajinám cyklu Hnití plodí žití v Rezonanci získává jasný směr. Polcar se na velkých formátech vrací k malířskému uvolněnému stylu z cyklu Hnití plodí žití. V případě Rezonance je malba ještě monumentálnější. Zpočátku ještě zůstává u šestiúhelníku, jeho významovost podporuje jeho opakováním a hexagony nechává spolu v různých variacích rezonovat. Geometrie přetrvávající ještě z předchozí Sómy však postupně ustupuje expresi a lyričnosti. Tematický vrch přebírá abstraktní krajina a šestiúhelník se z ní vynořuje nikoli jako hlavní téma, ale jako konfigurující a uklidňující prvek, mnohdy již pouze v tušeném náznaku.
Kotva šestiúhelníku postupně přestává být zapotřebí a Tomáš se ve své nejnovější tvorbě ocitá zpátky v krajině, se kterou si začal v lyrickém i výpravném Hnití. Jde až na tresť krajiny. Snaží se porozumět směsi pocitů a vjemů, souvisejících s konkrétní krajinou, a dosáhnout jejího nejčistšího extraktu.
Lucie Šiklová, kurátorka výstavy, 2016
Photo: Ester Polcarová
ČT24 | Tomáš Polcar cítí vnější i vnitřní krajiny
V Topičově salonu vystavuje malíř a sochař Tomáš Polcar. Do pražské galerie přenesl abstraktní krajiny Českého středohoří i betonové plastiky.
ČRo Vltava | Mozaika – Široké čínské krajinomalby Českého středohoří ve výtvarné práci Tomáše Polcara
V pražském Topičově salonu vystavuje své nové obrazy větrných a vzdušných krajin Českého středohoří, betonové reliéfy a plastiky malíř a sochař Tomáš Polcar. Jeho Krajiny můžete vidět do 12. srpna.
