OBRAZ
GAML, Louny

3. 3. – 14. 5. 2017

„Naše vlastní lidské poslání v krajinomalbě nespočívá pak v rozlehlosti, ale ve schopnosti ji omezit, nespočívá v mnohosti, ale ve schopnosti ji zjednodušit, protože bez zjednodušení bychom nemohli vyjádřit mnohost a bez omezení bychom nedokázali vyjádřit rozlehlost.“
— Shitao. Malířské rozpravy Mnicha Okurky

Tematický vrch současné malířské i sochařské Polcarovy tvorby po geometrizujícím období přebírá krajina. Autor se vrací k expresivnímu stylu cyklu Hnití plodí žití (2007), spojeného v jeho životě se skutečným návratem do krajiny. Geometrie postupně stále více ustupuje expresi. Šestiúhelník, který jako by se již již stával autorskou značkou, se z abstraktních krajin vynořuje nikoli jako hlavní téma, ale jako konfigurující a uklidňující, mnohdy pouze tušený prvek, který nakonec zcela zmizí a Polcar se ve své nejnovější tvorbě ocitá naplno a čistě v prostoru kraje. Sdělení o skutečnosti, se kterou se setkává, nespočívá v otrockém přepisu zrakového vjemu. Jde tu o obrazy krajin, co jako milníky trasují cestu Polcarova obratu zvenku dovnitř, obratu, který se mu děje skrze krajinu a čas uvnitř ní. Výrazová monumentalita ustupuje, na velkém formátu plátna i v surové hmotě betonu se odehrává naopak něco docela subtilního: autor se snaží porozumět směsi pocitů a vjemů, souvisejících s místem, ve kterém se nachází, a z nich dosáhnout obrazem nejčistšího extraktu. Právě tady nachází smysl obrazu. Obraz je pro něj formulací, odvíjející se od prvního dojmu, ale u něj nekončící. Obraz rozpíná do šíře, do výšky, směřuje do hloubky, aby jej posléze usměrnil. Usiluje o dokonalou formulaci. Skrze obraz jde až na tresť.

Lucie Šiklová, kurátorka výstavy, 2017